I cesta může být cíl řekli si novomanželé Anežka a Matouš Čmelíkovi z Chýnova a vydali se na nezvyklou svatební cestu do Porta. Nezvyklou v tom, že se do druhého největšího portugalského města rozjeli na trojstopém vozítku Velorex z roku 1969.

Nápad na cestu s Velorexem do Porta dostal Matouš Čmelík už coby student vysoké školy. Se svým plánem se tehdy svěřil svým spolustudentům, s nimiž jezdil každou neděli do Brna. U svých spolužáků s tímto nápadem nepochodil, zalíbil se ale studentce Anežce, která byla ochotna se na takovouto dobrodružnou cestu vydat. Anežku ovšem nezaujal jen nápad, ale i jeho strůjce.

„Chvíli nám to trvalo, nejdřív jsme spolu jen kamarádili, chodili na procházky a do kina, no a pak jednoho dne jsme zjistili, že spolu vlastně chodíme,“ usmívají se novomanželé Anežka a Matouš, dnes už oba s vysokoškolským diplomem v kapse.

Z plánované výpravy se tak stala dobrodružná svatební cesta. Než ale 2. července vyjeli z chýnovského náměstí, čekala je spousta práce. „Hlavně jsme museli Velorex připravit na takovouto dalekou cestu, aby nám vydržel a neodešel třeba hned na začátku cesty,“ přibližuje nejdůležitěší část příprav Matouš Čmelík a dodává: „ Jet Velorexem 4 000 km do Porta a 4 000 km zpět, je opravdu výzva. Vydrží to Velorex? Vydržíme to my? Ale jsme mladí a blázniví a chceme to zkusit. Čekají nás dva až tři měsíce každodenního natřásání zadků, ponorková nemoc, krásná příroda, velkoměsta, zapadlé vesničky, hromady turistů, samotářský klid, moře, hory, doly, strasti, ale hlavně, jak věříme, spousta radosti a nezapomenutelných zážitků.“

Velorex (typ 16/350), kterým se novomanželé vydali na cestu do Porta, koupil Matoušův táta když byly jeho synovi čtyři roky. „Chvíli s ním jezdil, ale pak zůstal zapomenutý ve stodole. „Já jsem ho objevil ve svých patnácti letech, když jsem hledal čím bych jezdil za humny našeho domu. Vytáhl jsem ho ze stodoly a zprovoznil. Chvíli na něm jezdil a pak jsem se rozhodl pro menší opravu, která ale přerostal v generální přestavbu. Velorex jsem rozebral a pak 6 let stál,“ usmívá se Matouš.

Novým impulsem pro dokončení opravy se stala svatba jeho sestry. „Jelikož sestra chtěla abych jí vezl na svatbu Velorexem, tak jsem ho na jaře 2015 dal dohromady. Od té doby jsem s ním ujel více jak 6000km. Po cestě jsem měl různé závady, ale vždy jsem dojel,“ chválí svoje vozidlo Matouš Čmelík.

Věří, že je stroj vynalezený v České Třebové nezradí ani při svatební cestě. „Sebou si vezeme jen nejnutnější věci na základní opravu, nějaké oblečení a stan a spacáky. A taky potřebnou meruňkovici pro pocestné, které potkáme a u kterých budeme třeba nocovat,“ usmívají se novomanželé Anežka a Matouš.

Zpět do Chýnova se chtějí vrátit nejpozději na přelomu září a října. „Žádnou další cestu ale v dohledné době už neplánujeme. Na řadu přijde zemědělství, v němž chceme podnikat, a rodina. Další cestování bude muset počkat,“ říkají Anežka s Matoušem. Ten ale přiznává, že jeden cestovatelský sen ještě má. „Chtěl bych se podívat do Japonska. Třeba až budeme mít zlatou svatbu, tak znovu oprášíme Velorex a vydáme se znovu na cestu.“

Sledovat cestu můžete na www.tristopy.cz

Porto

Porto je druhé největší portugalské město. Má přibližně 240 000 obyvatel a nachází se jen kousek od břehů Atlantského oceánu. Oblast kolem města je jednou z nejvíce průmyslových oblastí Portugalska. Spolu s Lisabonem a oblastí Algavare patří mezi turisticky nejnavštěvovanější oblasti země.

Porto je známé také svým celosvětovým vývozním artiklem – portským vínem, které bylo původně vyváženo jen z tohoto města. Sváželo se a dodnes se sváží po řece Douro, jejíž hluboké údolí utváří kolorit města. Historické centrum Porta – Riberia bylo v roce 1996 přidáno na seznam světových památek UNESCO.

Velorex

Velorex je známý v Česku pod přezdívkami hadrák, hadraplán, hadrolet, husí stehno, montgomerák, velouš, netopýr, pytel na mrzáky, splašené trubky, či prchající stan. Původně šlo o tříkolové vozítko s trubkovým rámem potaženým koženkou (jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě). Jeho vynálezci a konstruktéry jsou bratři František (1914 – 1954) a Mojmír Stránský (1924 – 2011). Velorex byl vyráběn původně jako malosériová výroba bratrů Stránských, později po znárodnění ve velodružstvu Solnice jako vozítko pro invalidy. Po ukončení výroby tříkolových Velorexů (vyrobeno 15300 kusů) byly vyráběny ještě čtyřkolové Velorexy (1380 kusů), slávy svých tříkolových předchůdců však nedosáhly. Až do konce 2. tisíciletí k řízení Velorexu stačilo mít řidičský průkaz skupiny A (motocykl). V současné době je nutné mít řidičský průkaz skupiny B1 (auto od 17 let). Velorexy je možné najít po celé Evropě, několik jich jezdí i v Asii, v Americe a jeden dokonce v Austrálii. Nejslavnější z Velorexů si zahrál ve filmu Vrchní, prchni!, ve kterém jej řídil Josef Abrhám.