Česká republika žije sedmdesát let v míru a význam tohoto slova si mnoho lidí pomalu přestává uvědomovat.

Je proto potřeba si znovu a znovu připomínat, jakých šílených zločinů byl v době války schopen dopouštět se člověk na člověku. Hrůzné a jen stěží uvěřitelné příběhy se přitom odehrávaly často jen kousek od lidských obydlí, jako například v Dětřichově u Moravské Třebové.

Stěhování žen

Na konci roku 1939 byl nedaleko Dětřichova vybudován tábor o čtyřech barácích, jídelně, kuchyni a sociálním zařízením, který měl sloužit dělníkům při stavbě plánované dálnice.

Z její výstavby ale nakonec sešlo. Namísto stavitelů silnice se tak do chatrných budov nakonec „stěhovaly" ženy, které otěhotněly během svého nuceného nasazení v Říši. V roce 1943 byl u Dětřichova oficiálně zřízen porodní tábor pro východní dělnice, takzvaný Enbindungslager, ve skutečnosti však šlo o likvidační koncentrační tábor, který měl Říši zbavit nežádoucích dětí.

K ubytování rodiček, zejména ruské, ukrajinské a polské národnosti, a dětí sloužily dva dřevěné, nezateplené baráky. Ve třetím domě se nacházela kotelna, kuchyň, porodní a poporodní místnost, umývárna a pracovna velitele tábora.

Čtvrtá dřevěná stavba v blízkosti vchodu do tábora sloužila dozorcům, a také jako skladiště.

V prvních dvou měsících fungování lágru zemřelo v Dětřichově 26 dětí. Oběti se v tajnosti pohřbívaly na římsko-katolickém hřbitově v nedalekém Starém Městě. Protože v dalším období mrtvých dětí i žen nebývale přibývalo, rozhodlo vedení tábora o pohřbívání mrtvých do otevřeného pohřebiště v lesíku naproti tábora.
Za dvouletou existenci lágru zde zemřelo podle dochovaných dokumentů celkem 206 dětí z celkového počtu 636 narozených. Jako nejčastější příčiny úmrtí byly uváděny žaludeční a střevní katar, životní slabost, zápal plic a průjem.

Kromě dětí zemřelo v táboře také 14 dospělých, zejména na tuberkulózu. Podle neoficiálních informací byl ale počet skutečných obětí mnohem vyšší.
Lidskému chápání je nepochopitelný i způsob odstraňování nepohodlných dětí. Ty byly doslova a do písmene ponechány svému osudu, bez jídla, lékařské i hygienické péče umíraly hladem, zimou a nemocemi.

Připomíná je pomník

Zločinný režim zavedl v táboře šéflékař Wilhelm Schmidt, litevský Němec, jemuž působení v Dětřichově vyneslo přízvisko „nacistický Herodes.
Moravskotřebovský učitel Jan Hampl, který se hlouběji zabýval historií dětřichovského tábora, o Schmidtovi uvedl: „Konal na maminkách zločinné „vědecké" experimenty, které doprovázely velké bolesti a ve většině případů končily smrtí. Oběti těchto pokusů i ostatní gynekologické péče byly zpočátku pohřbívány na hřbitově ve Starém Městě. Později jednoduše zahrabávány v blízkosti lesíku. Mezi nimi i ženy, které nesnesly velkých muk a samy si sáhly na život," přibližuje na svých webových stránkách www.gruntova.cz fungování tábora historička Jitka Gruntová.

Tragické příběhy z let 1943 až 1945 dnes u Dětřichova připomíná skromný památník, který byl postaven na místě, kde stával koncentrační tábor. Upraven byl i lesík, kam byly pohřbívány mrtvé děti a ženy. Zemřelé zde připomíná pomník se symbolicky upravenými hroby. 

Až pojedete kolem, zastavte se zapálit svíčku nebo jen tak postát a zamyslet se nad smyslem lidského žití...