Když se v listopadu roku 1998 volila Veselohra století, měl jsem o svém favoritovi jasno. Inteligentní humor, satirický pohled na život v socialistické společnosti a vyslovené pravdy, které mají svoji platnost v každé době. Taková je komedie Zdeňka Podskalského Bílá paní s Rudolfem Hrušínským, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským a Vlastou Chramostovou v hlavních rolích. Letos je to již neuvěřitelných jednapadesát let od chvíle, kdy se tento legendární film natáčel. V městečko Komonice se v létě roku 1964 proměnila jihočeská Blatná. 

Filmaři zde měli vše při ruce. Většina děje se odehrávala na zdejším zámku, hlavním náměstí a v jejich blízkém okolí. V Blatné se natáčelo od léta až do poloviny října. Námětem se Zdeňku Podskalskému stala povídka „Jak Pupenec ke štěstí přišel“ od spisovatele Karla Michala, ve které Bílá paní komonická koná dobré skutky v době socialismu.

 

Věř, ale komu věříš, měř!

Děj komedie začíná tím, že krásná Perchta z Borštejna, zvaná také Bílá paní komonická, kterou představovala Irena Kačírková, vystoupí jedné noci z obrazu, aby vyhověla prosbám staré Blažkové v podání Darji Hajské, a vybudovala v její chalupě vodovod.

Stejné noci se k obrazu vydá i skupina přiopilých místních funkcionářů, které hradem provází kastelán Pupenec, představovaný Vlastimilem Brodským. Cílem je zjistit jestli Bílá paní opravdu prochází během úplňku hradem. Když pak Pupenec nahlas vysloví formuli z obrazu: Věř, ale komu věříš, měř!, Bílá paní z obrazu skutečně vystoupí a odchází konat dobré skutky a trestat zlo… Zpočátku šokovaní funkcionáři po chvíli přijdou s nápadem, jak Bílou paní využít ve svůj prospěch. O úkaz se ale začne zajímat ministerská komise, čímž se vše komplikuje…

 

„Za včasnou sklizeň!“

Dnešní blatenské náměstí Míru je téměř stejné, jako před padesáti lety, jen fasády domů jsou opravené. Okamžitě poznávám místa, kde Bílá paní potrestala chamtivého tajemníka v podání Miloše Kopeckého a kde předseda národního výboru v podání Rudolfa Hrušínského pronáší schovaný za lavičkou jednu z legendárních vět filmu: „Musíme se stlemit, vlastně stmelit.“

Přehlédnout se nedá ani budova filmového městského úřadu s balkonem, z něhož předseda promlouvá k lidu. Přestože nápis na fasádě ještě oznamuje, že je zde restaurace U bílého lva, pohledem přes výlohu a uzamčené dveře zjišťuji, že uvnitř se už rozprostírá bazar či vetešnictví.

Národní výbor, ve skutečnosti hotel U bílého lva, respektive vetešnictví a bazar.

Naopak na svém místě stále stojí a svému účelu slouží hotel Beránek, který se ve filmu mihne při odjezdu zmateného a různá agitační hesla provolávajícího vyslance ministerské komise v podání Josefa Beka.

Před hotelem Beránek 

Procházím Masnou ulicí, ve které filmový nazlobený lid nahání hamižného tajemníka.

Lidé honí tajemníka - Masná ulice.

Hned pod touto ulicí stojí dům staré Blažkové. Květiny za oknem svědčí, že je obydlen pečlivými lidmi, na mé ťukání na okno, ale nikdo nereaguje.

Dům Blažkové

Přes ulici Na Příkopech, kde předseda s tajemníkem přemýšlí, jak lidem sdělí, že žádný most nebude, mířím k blatenskému vodnímu zámku, na němž se natáčela většina interiérových scén.

"Jak jen těm lidem sdělíme, že žádný most nebude," dumají Rudolf Hrušínský a Miloš Kopecký.

„Bohužel, prohlídkový okruh věnovaný Bílé paní tady nemáme, ale můžeme vám ukázat některá místa, kde se film natáčel,“ reagují na můj dotaz průvodkyně a správkyně hradu Veronika Janečková a Eva Rážová. Společně navštěvujeme pracovnu kastelána Pupence, která je dnes k nepoznání. „Místnosti byly tehdy různě upravené a film je navíc velmi zručně sestříhán,“ vysvětlují mi průvodkyně, proč pracovnu nepoznávám.

V této místnosti byla filmová pracovna kastelána Pupence v podání Vlastimila Brodského.

Rozpoznatelné je ale schodiště i chodba, kde visel obraz Bílé paní. „Nejspíš byl obraz umístěn na dveřích, protože chodba je ve skutečnosti velmi malá a tyhle dveře ve filmu nejsou,“ míní Janečková s Rážovou.

Dveře, na kterých visel obraz Bílé paní Komonické a chodba k němu vedoucí.

Kde se natáčela slavná scéna „Drž hubu a plav?“

Významnou roli mělo ve filmu i zámecké nádvoří a schodiště do jedné z věží. „Právě po něm honila paní Chramostová falešnou Bílou paní – hostinskou Andulu, kterou hrála Jiřina Bohdalová,“ smějí se průvodkyně.

 Slavné schodiště blatenského zámku.

Ještě se zajímám, kde se natáčela proslulá scéna, kdy zmanipulovaný lid kráčí do vody a provolává slávu novému mostu. Kastelán Pupenec se ve vodě otáčí ke své ženě a praví „Vždyť tady žádný most není.“ A dostává se mu legendární odpovědi: „Furt s tou pravdou. Drž hubu a plav!“

 

 Možné místo nezapomenutelné scénky, kdy lidé oslavují most, který ovšem nikde není...

Kastelánka Janečková volá svému tátovi, který natáčení filmu pamatuje. Od něj se dozvídám, že oním místem má být řeka Otava v obci Slaník nedaleko Strakonic. Na závěr svého putování se proto vydávám na doporučené místo. Pořizuji fotografii, ale jistý přesností místa si nejsem. Navíc mi na druhý den volá kamarád, se kterým jsem o pátrání po místě závěrečné scény hovořil, že prý oním místem má být rybník Pustý přímo v Blatné.

 Místo této scény tak zatím zůstává neidentifikované. Pokud ho znáte, napište mi o něm!

 

 Nádvoří blatenského zámku. 

Fakta o filmu Bílá paní:

Natáčel se v létě a na podzim roku 1964 v městečku Blatná a jeho okolí.

Poprvé uveden byl v předpremiéře 26. Června 1965 v blatenském kině.

Za doby takzvané normalizace po roce 1969 skončil film v trezoru a znovu promítán byl teprve v roce 1990.

Fakta o vodním zámku Blatná:

První písemná zmínka o „blatném hradě“ pochází z roku 1235.[3] Z původního hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky románské kaple z 13. století, jež byly vykopány v roce 1926.

Nejvýznamnější doba hradu nastala v 15. století. Tehdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž si zde vybudoval reprezentativní sídlo. Přestavbu paláce, hradní zdi a vodního příkopu vedl Benedikt Ried z Piestingu zvaný též Benedikt Rejt z Pístova.

 V roce 1798 kupuje Blatnou Karel Hildprandt z Ottenhausenu. Hildprandtové zámek vlastnili až do konfiskace v letech 1948–1952. Za nich došlo k přetvoření obory na anglický park, byla zbourána románská kaple a některé další budovy a přestavěny některé paláce. Po roce 1989 se Kornelie Hildprandtová a její dcery Josefina a Jana, každá se svým synem, vrátily zpět z emigrace do vlasti a po restituci v roce 1992 pokračují v rekonstrukci zámku.

Na nezapomenutelný film Bílá paní se můžete podívat zde