Měli celý život před sebou, do jejich osudů ale krutě zasáhla II. světová válka. Mladí partyzáni. Zastavme se u dvou příběhů, z nichž i po sedmdesáti letech stále běhá mráz po zádech a oči zalévají slzy. 

 Za prvním příběhem míříme k Rožmitálu pod Třemšínem. Ve zdejších lesích působilo hned několik partyzánských skupin. Jedněmi z těch, kteří partyzánům zajišťovali jídlo a důležité informace, byli i hajný František Königsmark a jeho devatenáctiletý syn František z hájovny Na Dědku.

 Tragický osud hajného a jeho syna se začal naplňovat v říjnu 1944, kdy byl náhodně objeven jeden z úkrytů u Radošic. Po následném zatýkání a výsleších se Němci dozvěděli o častých schůzkách odbojové skupiny v hájovně Na Dědku. Před svítáním, dne 26. října 1944, byla hájenka obklíčena speciálním oddílem Němců vycvičených pro boj s partyzány. V té době byli v hájovně hajný František Königsmark, jeho manželka a devatenáctiletý syn František. Když otec zjistil, že není z obklíčení úniku, sám sebe těžce zranil a na následky těžkého zranění zemřel v příbramské nemocnici. Ještě než hajný postřelil sám sebe, namířil zbraň na svého syna, který se pokusil o útěk. Hajný musel vědět, že není šance uniknout a že by nacisté podrobili jeho syna nepředstavitelnému peklu, proto se rozhodl k činu, který mi vhání slzy do očí a neumím si jej nai představit, zbraň namířil na svého jediného syna a vystřelil...  Manželku odvlekli nacisté do koncentračního tábora. Jako jediná z rodiny válku přežila, do hájovny se ale už nikdy nevrátila...

 I ve druhém případě byl statečným pomocníkem partyzánů hajný se synem. A oba na svoji statečnost zaplatili cenu nejvyšší. Tentokrát vystupuji z vlaku v osadě Bezpráví nedaleko Ústí nad Orlicí.

Hajný Čeněk Doleček se velice aktivně zapojil do odbojové činnosti a vydatným pomocníkem mu byl i syn Oldřich. Pomohl vybudovat lesní úkryt pro pronásledované a do zemljanky donášel nejen stravu a prádlo, ale i zprávy a další potřebné informace. Dále hlídal při schůzkách odbojářů a v neposlední řadě se uplatnil i jako dobrá spojka.

11. března 1943 byla celá Dolečkova rodina zatčena Gestapem a odvezena do Pardubic. Po třech měsících nelítostných výslechů byla rodina převezena do Malé pevnosti Terezín. První byl odtud, s poznámkou „návrat nežádoucí“, odvezen Oldřich a to do koncentračního tábora pro mladistvé v Moringen Soling.

Jeho rodiče a sestra Hana byli odesláni do Drážďan, kde nad nimi byl 18. května 1944 vynesen následující rozsudek: Čeněk Doleček trest smrti, Marie Dolečková 6 let a sestra Hana 4 roky káznice.

Čeněk Doleček byl popraven 18. října 1944 v Drážďanech. Jeho syn Oldřich se v koncentračním táboře dočkal osvobození. Bohužel jeho zdravotní stav mu nedovoloval převoz domů. Oldřichův mladý organismus neunesl nadměrnou fyzickou námahu v kombinaci s nedostatečnou stravou. Ochrnul a téměř oslep. 24. srpna 1945 v Moringen Soling u Göttingenu v Německu následkům nelidského věznění podlehl.

9. května 1959 byl před hájovnou na Luhu mezi Ústí nad Orlicí a Brandýsem nad Orlicí odhalen památník, který je věnován památce Čenka a Oldřicha Dolečkovým. Oběma byl po válce presidentem republiky udělen Čs. válečný kříž 1939 in memoriam. 

  Je těžké k výše zmíněnému něco dalšího psát. Snad jen věnovat tichou vzpomínku, zapálit svíčku, pomodlit se a poděkovat, že naše generace nemusely takovéto hrůzy zažít.