S příchodem jara přišel také čas vytáhnout ze sklepa moji věrnou poutnickou kolegyni kolobrndu Kostku. Na první společný výlet roku 2015 se vydáváme na konci března. Čeká nás cesta z Mnichu na Pelhřimovsku do Červené Lhoty na Jindřichohradecku.

Z Mnichu, jehož dominantou je původně románský kostel svatého Jana Křtitele ze 13. století, který byl přestavěn nejprve goticky a pak barokně, mířím do osady Nový Mnich. Kolem několika málo místních domků mířím k přírodní památce Stržená hráz, při jejíž okraji se nachází partyzánský památník. O téměř zapomenutou a poněkud opotřebovanou vzpomínku na útrapy II. světové války, se starají již pouze místní domorodci, vysekávají trávu a v květnu zapálí pár svíček...

Opouštím toto poněkud smutné, ale krásné místo a vydávám se po modré značce k obcím Rosička a Světce. V obou obcích pořizuji fotografie udržovaných kapliček a pak již nezadržitelně koloběžím do městečka Deštná. Moje nohy kmitají v pravidelném rytmu a koloběžka a přestože ostrý jarní vítr nám občas dává zabrat, společně s koloběžkou vytváříme neporazitelnou dvojici, kterou nic nezastaví.

Vlastně zastaví, hned na začátku Deštné kolobrnda brzdí a já se vydávám zjistit pár informací o malebném kostelíčku. Z informačního panelu se dozvídám, že v těchto místech byl v roce 1599 objeven pramen léčivé vody a u něj posléze vybudovány věhlasné lázně. Svého času šlo o třetí největší lázeňské zařízení na českém území.

Pověst praví, že ze země vytryskly tři silné prameny vody, nad nimiž se zjevil vysoký bělovlasý stařec a malý zlatovlasý chlapec, kteří žehnali pramenům. Kolemjdoucí žena Kateřina Urbanczová, když tyto spatřila, poklekla a začala se modlit. Stařec jí pokynul, aby se vodou omyla a jí napila. Žena, která trpěla dlouho velkými bolestmi hlavy, tak učinila a potíže zanedlouho zmizely.
Po objevení pramene v listopadu 1599 využívali poutníci od jara 1600 vodu k omytí a pití. Shromáždilo se zde tolik milodarů, že v dalších třech letech zde byl vystavěn větší gotický kostelík a v roce 1602 byl zasvěcen svatému Janu Křtiteli.
V roce 1910 došlo nešťastnou náhodou k velkému požáru lázní, které byly z větší části postaveny ze dřeva. Shořely téměř všechny památky, obrazy, milodary, staré knihy, rukopisy a četné záznamy, které zde byly po staletí uchovávány. Rodina Řezníků, která v tu dobu lázně vlastnila, už původní provoz neobnovila a začala se věnovat výrobě známé citronové limonády Deštenka. Po znárodnění v roce 1948 výroba pokračovala, a to až do roku 1999, kdy byla sodovkárna prodána a výroba posléze zrušena. Škoda, velká škoda. Lázní i zdejší údajně nadmíru výtečné limonády. Občerstvení by nyní přišlo vhod.

Vytouženého svlažení hrdla a něco malého k snědku si tak dopřávám až o pár stovek metrů dál. Na náměstí se zastavuji ve zdejší vyhlášené restauraci Staré dobré časy. Po krátkém odpočinku znovu naskakuji na kolobrndu a kolem, bohužel zavřeného, leteckého muzea a románsko-gotickéhokostela svatého Ottona, který je jediný tohoto zasvěcení u nás a byl vystavěn řádem německých rytířů ve 13. století, opouštím Deštnou.

Stále se držíce modré značky míjím rybník Rytíř a směřuji k obci Jižná. Z jejího středu je to k cíli mé cesty, zámku Červená Lhota, již jen necelé dva kilometry, které projíždím takzvaným kochajícím se tempem. Úvozovou cestou sjíždím do vsi a zastavuji přímo pod zámeckým parkem, který je stejně krásný, jako zámek samotný.

Stavba červenolhotského zámku ve svém jádru skrývá zbytky původní tvrze ze 14. století. Dnešní renesanční budova vznikla po roce 1530 a byla dále několikrát upravena. Zámecké interiéry prvního patra mají dispozici z 80. let 17. století. Představují dnes autentickou podobu šlechtického bytu posledních majitelů z doby kolem roku 1910.  

Fotogalerii výletu najdete zde

Více informací o zámku Červená Lhota získáte zde: http://www.zamek-cervenalhota.eu/

Délka trasy: 12,1 km