Dnešní putování je prvním z výletů, které letos absolvuji na koloběžce. Vracím se tak do dětských let, kdy jsem se na „kolobrndě" proháněl na šumperském sídlišti. Poprvé se za pomoci koloběhu vydávám k hradním bratrům Točníku a Žebráku.

Vystupuji na železniční zastávce v Praskolesích a ještě než se vydám na cestu, zastavuji se na skok v centru obce.

Hřbitov jako z hororu

Dominantou Praskoles je románský kostel svatého Mikuláše, který byl dvakrát přestavován. Prvně ve 14. století a podruhé mezi lety 1620-1710, kdy dostal současnou barokní podobu.

V sousedství kostela stojí barokní fara z počátku 18. století a patrový barokní mlýn.

Přibližně 500 metrů jihovýchodně za obcí je židovský hřbitov. Ze silnice k němu vede malá polní cesta, v době mé návštěvy zcela zarostlá vysetou řepkou. Hřbitov byl založen roku 1863. Na ploše 928 m2se nachází přibližně 94 náhrobků pocházejících z doby od založení až do roku 1950, kdy se zde přestalo pohřbívat.

Hřbitov má atmosféru jak vystřiženou z hororových filmů, zvláště pak za bouřkového počasí. Řada náhrobků je povalena, obvodní zdivo je na mnoha místech pobořené, po suchých větvích starých stromů se pnou přísavníky. Raději pryč z tohoto místa.

Medvědi na kopci

Po modré značce mířím do městečka Žebrák. Projíždím náměstím s kostelem svatého Vavřince z roku 1780 a směřuji ke zřícenině hradu Žebrák. Hrad založil ve druhé polovině 13. století Oldřich Zajíc z Valdeka nedaleko důležité obchodní stezky z Prahy do Bavorska.

Velké přestavby se dočkal za vlády Karla IV. i jeho syna Václava IV., který zde často pobýval. Po požáru v roce 1395 dal panovník vystavět na nedalekém kopci nový hrad Točník a význam Žebráku postupně klesal. V roce 1425 ho neúspěšně obléhali husité, koncem 15. století se ještě dočkal opravy, ale od roku 1552 je již uváděn jako pustý. Rozsáhlou rekonstrukcí prošel až v 80. letech minulého století, kdy se podařilo zachránit a zpřístupnit hlavní kruhovou věž.

Teď mám ale namířeno k zachovalejšímu a hojněji navštěvovanému Točníku.

Musím k němu vyšplhat do prudkého kopce, takže mikoloběžka slouží spíš jako opora. První, co mě nahoře upoutá, je výběh s medvědy. Sourozenci Agáta a Martin se narodili 13. ledna 2013 a sem se dostali na sklonku téhož roku poté, co s nimi Václav Chaloupek natočil další ze svých zvířecích pořadů.

S ovády v patách

Od Točníku sjíždím lesní cestou k louce, kde potkávám stádo srnek. To mě natolik vyvádí z míry, že ztrácím správný směr a zpět k silnici se musím přebrodit potokem. Ovádi létají všude kolem a uštědřují mi několik štípanců.

„Koloběžím" přes obec Březová do Údolí ticha, což je romantická krajina s bublajícím potůčkem. Idylku kazí jen ten štípající hmyz, který mi je stále v patách a věnuje mi další svědivé vzpomínky na dnešní cestu.

Po žluté značce stoupám do obce Kublov, nad níž se nachází bájný vrch Velíz (595 m n. m.) s prehistorickým a později slovanským hradištěm, kde byl v roce 1003 zajat a mučen kníže Jaromír. Na paměť jeho záchrany myslivcem Hovorou vyrostl na vrcholu kopce kostel svatého Jana Křtitele a u něj později také klášter benediktinů, který byl zničen v roce 1421.

Nynější kostel pochází z let 1747-1752, vedle se nachází hřbitov s hrobem zdejšího rodáka, hudebního skladatele Josefa Leopolda Zvonaře (1824-1865). Autor písně Čechy krásné, Čechy mé má dole v Kublově památník a minimuzeum.

Konečně v cíli

Sjíždím do obce Broumy, kde se chci zastavit na zdejším vyhlášeném pivním moku. Hospůdka je ale zavřená a v rodinném minipivovaru mají dnes poruchu, tak se ani nemůžu podívat dovnitř. To je ta moje smůla.

Z posledních sil „koloběžím" přes samotu Lukárna, kde se právě natáčí seriál Doktor Martin, který bude na podzim vysílat Česká televize. Těším se na vrchol kopce, z něhož si to konečně posvištím zpět k Žebráku. Konečně jsem na místě zvaném Hřebeny a odtud už je cesta převážně jen z kopce. Po několika hodinách funění a námahy, je vytoužená chvíle tady. Přes obec Bzová s romantickou kapličkou na návsi, sjíždím do cíle dnešní cesty, tedy zpět pod hrad Žebrák.

V nohách mám několik desítek kilometrů, jsem propocený, už tuším, že zítra nebudu cítit nohy, ale jsem spokojený. Zvládl jsem to!

Koloběžku zapůjčila poutníkovi firma Kostka z Hanušovic, českývýrobce koloběžek, www.kostka-kolobka.eu